Kapela Synergy

NiHi (aneb výměna klávesnice za elektrikou kytaru)

Pravěk nepříliš muzikální

Nihiq je doteď pyšnej, že na základní škole nepropadl discománii a raději se honil za míčem stylem dva na dva každé ráno od sedmi do osmi před školou. No a k agresivnímu hraní se hodí agresivní muzika. A tak se nihiq dostal k punkrocku. Pronikáním do tajů muziky ho provázel Billy Joe z Green Day vyřvávajíc z prvních dvou originálních MC zakoupených v tehdejších Music Records. Zde nihiq trávil velkou část svého volného času, pokud zrovna neseděl u nějakého RPG (stará dobrá škola Fallout, Dungeon Master, Planescape Torment, Diablo, Baldur's Gate…). Následovali Offspring, Bad Religion a hlavně jeho milovaní NoFX.

O něco více muzikální ožrala

Ale to už si to nihiq štrádoval s půlkou svého fotbalového týmu ("ahoj Jiří!") na gymnázium. Chlastalo se, pařilo se, milovalo se. Inu zlaté časy. Ale nic není na věky. Příchodem na vysokou školu se mu rozpadl vztah se sličnou slečnou a nihiq nevěděl co si s volným časem počít. Láska k punku a počítačům vydržela, ale to samo o sobě k plnohodnotnému využití volného času nestačilo. Tak nihiq začal chlastat. Možná si tím řešil nějaké problémy, možná jen tak z recese. Kdo ví. Zlaté časy gymnázia se ale nevrátily. Bylo třeba něco změnit a v tu chvíli ho osvítil duch svatý.

Vysoká folkrocková

"Proč já kurva ty NoFX jen poslouchám, to by bylo něco kdybych si je mohl doma v pokojíku zahrát!"

Půjčil si tedy od své tehdejší lásky akustickou kytaru a začal s pomocí svého kamaráda ("dík Milli") drtit akordy. Inu folkrock ho dlouho nebavil (vlastně vůbec ne) a tak do toho začal mlátit po vzoru oblíbených NoFX. Jenže akustika není to pravé ořechové, navíc se chtě nechtě musela vrátit ke své majitelce a cesta k elektrice je přece tak snadná...

Časy vskutku garážové

Po nepříliš výhodném nákupu shitózní elektrické kytary se mu podařilo přemluvit Ondřeje alias RIPa ke slavné hudební kolaboraci pod názvem Shapeless. Neuměli hrát (to jim tak trochu zůstalo), ani zpívat (o to už se raději ani nepokouší), ale vůbec to nevadilo, protože je to strašně bavilo. Kapelou prošlo spoustu lidí: namátkou huliči, kameníci, lesbičky, podvodníci a občas i nějací hudebníci o několik tříd výš než byli RIP s nihiqem dohromady. Nikdo však v kapele dlouho nevydržel. Jim to ale vůbec nevadilo, protože jednoho dne přišel frajer Pája!

Pája (aneb tluče bubeníček)

Lásky jedné plavovlásky

Pája se dostal k bicím v podstatě jako slepej k houslím. Jeho milovaná slečna Ája dostala k Vánocům roku 2001 elektrickou kytaru a založila kapelu. Trávila tak s Pájou míň a míň času, což Páju trochu štvalo. A ještě k tomu byla ve zkušebně s cizíma chlapama! No to ho sralo ještě víc...Tak Pája začal vymejšlet jak se do její kapely vetřít. A jelikož neuměl zpívat (to mu zůstalo dodnes) a rád občas do něčeho (někoho) mlátí, bicí pro něho byly jasná volba.

Kdo nebouchá není Čech

Tak Pájovo maminka prodala první a poslední piano Pájovo sestry a koupila mu první a na hodně dlouho poslední bicí.

"Úžasně oranžovoučké!" podotýká NiHiq.

Jenže zjistil že dělat muziku není zas taková prdel, jak to na první pohled vypadá. Tak se odhodlal k jednomu moc dobrému rozhodnutí. Kontaktoval Velkého Onďu z madebythefire.tk. No a pak už to šlo ráz na ráz. První Áji kapelka se sice rozpadla, ale muzika už Páju neopustila (Ája naštestí taky ne).

Kontakt s NiHim

Za jejich první setkání vlastně může Pájovo kamarád a spolužák Vláďa, který se pasoval do role samozvaného managera, nutno podotknout že bez nároku na stálý plat. Jednou ráno cestou do školy, tedy vlastně do clubu "24h", kde společně trávili většinu školních let, přinesl Vláďa inzerát. Hoši si vymněnili pár mejlů a došlo na první společnou testovací zkoušku – to se psal únor roku 2002. Dopadla docela dobře, ale NiHi i přesto chtěl vzít do kapely jiného bubeníka.

"No on totiž Pája nehrál procítěně - jako ty přechody a tak. Navíc to nebyl takovej pankáč jako ten klučina co sme ho paralaleně zkoušeli. A k tomu se tvářil pěkně blbě když jsem si na něj dával bájné fórky o trabantu. No láska na první pohled." vysvětluje NiHiq.

"Basák vypadal celkem ok, akorát se pořád debilně vyptával a všechno moc řešil a ten kytarista mi do toho pořád strašně žvanil, přitom viděl bicí tak akorát z rychlíku." sděluje své pocity z prvního hraní Pája.

V té době ale zasáhnul tehdejší basák RIP a do kapely byl přijat Pája.

"NiHi nepozná kvalitu!" podotýká RIP.

Shapeless na ústupu

Po pár měsících nacvičování vlastního repertoáru došlo k několika strašným vystoupením a kapela se náhle rozpada. NiHi nevydejchal RIPa a naopak.

"No coment…" tají nihiq.

"Ty kluci neměli přístup, takhle to nikam nedotáhnou…" hází ramenama RIP.

RIP potom začal hrát v kapele Strangemind. Pája to zkoušel se všemi možnými i nemožnými muzikanty a na NiHiho kytaru se začalo pomalu prášit…

Synergy (aneb legenda se rodí)

Chtěl bych mít kapelu, ze samejch pankáčů (aneb metalistou ze dne na den)

Když Pája zjistil, že sehnat nový muzikanty, který by mu seděli (a měli patřičný koule:)) se mu hned tak nepodaří, začal přemlouvat nihiqa k další spolupráci. Ten ale smrděl u kompu a na další hraní neměl ani chuť, ani náladu. A jak ho teda Pája dostal znova na zkušebnu? No přece chlastem!

"Pája loudil tak dlouho, až mi ho bylo líto, teda líto… Ukecal mě a já teda zakoupil sadu novejch strun, naladil kytáru, nasadil sombréro a nasednul na šalinu směr Bory." přibližuje NiHi.

Ze začátku toho kluci moc nenahráli, spíš jen chlastali. Takhle to šlo pěkných pár měsíců, až nihiq přinesl na zkušebnu božský Atrox, album Orgasm (a hned v zápětí Textures a Meshuggah…). Už nebylo o čem mluvit a začalo se hrát, pardón, mathovat.

Hádky o název

Názvy dělali hochům odjakživa problémy. Pojmenovat song to ještě nebyl tak nepřekonatelnej problém (viz jednička, dvojka, trojka atd.) ale se jménem kapely to bylo horší. Jak se totiž kluci nehádají kvůli hudbě, tak se hádají kvůli všem ostatním věcem.

"Pája se hádá už jen z principu, nemůže mít kurva stejnej názor jako já, ne? To by popřel svou existenci!" komentuje nihiq.

"No, to samozřejmě není pravda, vona totiž není s nihiqem vobčas rozumná řeč. Někdy bych mu nejradši dal do držky, což už ale radši nezkouším, páč je to starej judista a špatně by to dopadlo – hlavně pro mě, teda." uvádí na pravou míru Pája.

"Právo silnějšího platí vždy a všude, takže se vlastně pokaždý domluvíme." směje se nihiq.

Vlivem toho se vybírání názvu kapely zvrhlo v lítý boj. NiHi přinesl název Synergy, který se mu sice moc nelíbil, ale zrovna nebylo o čem se hádat, tak proč to nezkusit. Pájovi se taky moc nelíbil, což ale NiHiho utvrdilo v tom že se mu vlastně líbí. Po několika hodinách diskuze si nihiq neuměl jiný název než Synergy ani představit a Pája si zas nedokázal vybavit žádnou skupinu s horším názvem. Ale jelikož měl NiHi výhodu ústupku z minulé důležité hádky (o to kam se půjde po zkoušce do hospody) tak musel Pája pro tentokrát ustoupit.

"Název Synergy jsem si nevycucal z prstu. Přišel jsem k němu jako Pája k bicím :)) Tou dobou jsem zas rozehrával starší gamesu Diablo II, výtečnou pářku, která jen tak neomrzí. V té době vycházel novej přídavnej patch, kterej do hry přidal modifikátory vlastností tzv. synergy bonuses. Přidaný bod k jedné vlastnosti pozitivně ovlivňoval i další vlastnosti. Jestli vám něco říká synergickej efekt, tak to je přesně ono. No a právě tenhle efekt vidím u nás v tom našem big bandu. Jeden bez druhýho nejsme ani z půlky tak dobrý jako když se spojíme. Proto Synergy. Děkuju Blizzardům za inspiraci." osvětluje původ názvu NiHi.

Zázemí (aneb jak je důležité míti zkušebnu)

Zkušebny bývají odjakživa problém. Naštěstí Pájovo maminka sehnala jednu skvělou místnost v SPŠS. Zkušebna měla vše o čem kluci snily - 4 stěny, dveře, zásuvku, topení, toaletu a skvělou cenu. Ta byla ale způsobena hlavně tím, že rozměry byly cca 6 metrů čtverečních včetně parapetu a záchodového prkýnka. Tím bylo vlastně zabráněno dalšímu růstu kapely i tloustnutí jejích členů…

Všechno krásné ale jednou musí skončit, a tak se jednoho dne museli kluci vystěhovat. Po několika měsících, kdy měl Pája celou zkušebnu nastěhovanou u sebe doma a nihiq se pilně připravoval na státnice, se kluci dočasně vetřeli do zkušebny na Míráku, kde jsou dodnes. Dočasne samozřejmě. Tímto Synerdžácí převelice děkují klukům z MBTF za poskytnutý azyl.

Synergy jdou do boje (aneb počátek koncertování)

První vystoupení (průser roku)

S pořádnou aparaturou a nacvičeným repertoárem, jenž čítal celých pět kousků včetně intra, se začali Synerdžovi chlapci třást na první vystoupení. K tomu došlo v únoru 2005 díky pozvání od skvělých, i když stylově velmi vzdálených, Strangemind. Bohužel kluky zradila technika a po dvou peckách museli vystoupení ukončit z prostého důvodu - nehrála kytara. To by v početnější kapele nemusel být zas takový problém, ale u Synergy by to možná i méně vnímavý divák mohl poznat…

"Ten podělanej jack od kytary se sere ještě teď, není snad koncert kde o sobě nedá vědět. Přitom na zkušebně ani nedutá. Jen co se ale vyjede někam za Plzeň … no radost! To byl taky jeden z důvodů, i když minoritní, proč došlo ke koupi a následnému vrácení nový super ESP kytary v létě 2005. Ale o tom zas jindy, taky humorná záležitost." upřesňuje nihiq.

"Mysleli jsme že to bude na dlouho náš nejhorší koncert, ale některý byly nakonec horší (i když zahraný v celej dýlce)" směje se Pája

Štít Off (aneb křest ohněm)

Po několika více či méně úspěšně odehraných koncertech přišla pozvánka od MBTF na společný koncert ve Štítově. Hrát ve světoznámém hasičském sále ve Štítově (okres Plzeň-Sever) a ještě společně s MBTF! Tak o tom se Synergy do té doby ani nesnilo!

Ale co se nestalo. Koncert měli otevírat a tak zvučili jako první. Vše krásně nazvučíno, bicí zvuk jak z prdele, kytara řve jak smyslů zbavená, prostě pohoda! Úderem deváté se šlo na akci. Těsně před rozevřením opony opět přestala hrát kytara.

"No já fakt myslel, že mě trefí šlak! Naštěstí Ála hraje na stejnou kytaru jako já, takže se to vyřešilo. Ale byl jsem pěkně nesvůj. A nemělo to koule!!!" komentuje NiHi.

Došlo k rychlé záměně kytar a nihiq odehrál celý koncert na Álovo nástroj. Publikum kluky přijalo skvěle. Následná afterparty a setkání s Ježíšem taky stála za to, ale o tom až jindy…

"Z vystoupení jsme měli dobrej pocit taky proto že nás všichni chválili. Faktem je, že to trochu přeháněli, takže nám po chvíli (ráno po vystřízlivění) došlo kde asi bude pravda. Navíc o pár týdnů později nám Klimoň přinesl zvukový záznam z akce, a to už jsme se teda přestali bít do prsou úplně." uzavírají Synerdžácí.

And future???

"No už jsme hráli ve Štítově, v In'Spiralu, v Mosquitu - teď zbejvá už jen Sazka Arena a Madison Square Garden. No možná i ta Carnagie Hall, ale Kája tudle v televizi říkal, že tam prej není dobrej zvuk…" přibližuje plány budoucí Pája.